Přeloženo z http://www.aikidoshudokan.com/updates/interview-with-sensei-joe-thambu
Toto je zkrácený rozhovor s Joe Thambu Shihanem od Marvina Oka z Aiki Insights. Aiki Insights je předplacená studentská služba a knihovna audio materiálů pro studium didaktiky Aikido. Tato iniciativa bude spuštěna na konci ledna 2016.
M: Sensei, má podle vašeho názoru smysl studovat Aikido i mimo tatami? Má nějaký smysl, pokud se studenti učí, i když jdou po tréninku domů?
JS: Když jsem začínal, řekl bych, že nemá, ale ve skutečnosti je to tak, že když nějaký čas studujete Aikido, tak se pak učíte i mimo tatami. Základ ale musí přijít z tréninku na tatami. Jakmile se začnete učit techniky a pronikat do toho, co je za nimi, můžete to aplikovat i v jakékoli situaci mimo tatami. Můžete to také uplatnit obecně v rámci učebního procesu mimo tatami. A to, co se naučíte venku, se naopak může zpětně promítnout do vašeho studia Aikido.
M: Je nějaký způsob studia Aikido, který funguje lépe než ostatní? Jak by měl student přemýšlet o tom, jak se učit Aikido?
JS: Každý z nás je jiný a každý má jiné učební postupy. Neexistuje jedno pravidlo, které by platilo pro všechny. Věřím, že bychom se měli učit z toho, co nám sedí. Myslím, že bychom se měli stále posouvat, protože charakter a ducha si můžeme budovat pouze, pokud posouváme své hranice. Jsou různé způsoby, jak se takto rozvíjet. Způsob, kterým se budete opravdu posouvat, který vám bude fungovat, je způsob, kterému se budete věnovat opakovaně. Když to bude něco, co nemáte rádi, tak to nebudete opakovat. Ale když budete pracovat na něčem, z čeho pramení vaše radost a požitek, budete mít stále chuť se posouvat. Rozvíjíte se jedině tehdy, pracujete-li na dané věci opakovaně. Pokud se pokoušíte o rozvoj jednorázově, mnoho se toho nenaučíte, ale když budete na svém rozvoji pracovat neustále, tak se naučíte hodně… nejen o tom, co se učíte, ale i o sobě samých. To je skutečné Aiki.
M: Má podle vašeho názoru smysl rozvoj osobní Aiki filozofie?
JS: Myslím si, že pokud nemáme filozofii, nemáme nic, pak už můžeme být stejně tak dobře zelenina (pozn. překl. v angličtině je zelenina přeneseně člověk žijící nudným a neaktivním životem). Naše filozofie z nás dělá to, čím jsme, a pomáhá nám ve snaze být lepšími lidmi. Naše filozofie je to, co nám zbyde, když přijdeme o všechno. Jeden římský císař prý řekl den před svou popravou popravčímu: „Chci zemřít jako generál. Chci zemřít zepředu.“ A popravčí řekl: „Dobře, uděláme to tak.“ Jeho poručík pak císaři řekl: „Co na tom záleží, zítra zemřeme, nezáleží na tom jak.“ A císař odvětil: „Když je to to poslední, co nám zbývá, tak na tom záleží.“ Já si myslím, že ať už máte zemřít nebo žít, tak podle vaší filozofie. Protože pokud ne, tak jste nežili svůj život, žili jste život někoho jiného. Myslím si, že filozofie je velmi důležitá, ale musí vycházet zevnitř. Spousta lidí žije filozofii jiných lidí, životy jiných lidí. Často se pereme se životem, protože žijeme podle pravidel a očekávání jiných lidí. Smyslem Aikido je vyvést vás ven. Práce na technice má upravit vaše duševní nastavení tak, aby umožnilo vynést vaši filozofii na povrch. (pozn. překl. předchozí věta je přeložena velmi volně, ale lépe jsem to nedokázal, aby to znělo česky a dávalo to smysl) Filozofie musí přijít zevnitř, ne zvenku.
Myslím si, že je to jako kamae. Kancho Sensei (Shioda Gozo) řekl: „Váš učitel vám nemůže říci, kdy je vaše kamae správné, ale může vám říci, když je špatné. Když je správné, poznáte to.“ Myslím si, že s filozofií je to stejné. Když jste konfrontováni s nějakou situací, jste pod tlakem a musíte „přemýšlet“, tak to nejste vy. Když prostě "činíte“ podle své filozofie, tak to jste vy. Myslím si, že to je to, k čemu se nás bojové umění snaží dostat – abychom "činili", ne "přemýšleli". Když činíme, činíme instinktivně. A je to instinkt, který je vybroušený. Mám za to, že instinkt je nacvičená (v originále "educated") reakce. Instinkt není slepá reakce, instinkt je nacvičená reakce. To je moje filozofie.
M: Zní to tak, že praktikování Aikido spojené s rozvojem osobní filozofie přirozeně vede ke zdokonalení osobnosti. Máte nějaká doporučení, jak mají studenti cvičit tak, aby se vědomě rozvíjeli - aby nerozvíjeli pouze své fyzické techniky, ale také sebe jako osobnost?
JS: Slyšel jsem příběh o jednom učiteli Karate. Skupina lidí jela do Japonska, aby s tímto učitelem trénovala, a byl v ní jeden opravdu dobrý cvičenec, pravděpodobně nejlepší z nich všech. Když přišel čas zkoušek, japonský učitel (měl 8. nebo 9. dan) ho odmítl zkoušet. Všichni se ptali: „Sensei, proč? Proč ho nevyzkoušíte?“ A on odpověděl: „Neznám ho. Vidím jeho karate, ale on se s námi nepřátelí, nesměje se s námi, nemluví s námi, takže ho neznám. Znám jeho karate, ale neznám jeho, takže ho nevyzkouším.“ Myslím si, že člověk se učí na tatami i mimo něj. Na tatami mluvíme se cvičenci o technice, k tomu je tatami. Nemluvíme o filozofii. Takže si myslím, že Aiki Insights jsou dobrá možnost, jak se dostat k mysli učitele, protože nemůžeme jít se senseiem pokaždé „na pivo“. Nejsme všichni uchideshi, kteří jsou s učitelem stále. Aiki Insights je způsob, jak se dostat k mysli učitele a mluvit s ním tak, jak teď já mluvím s vámi. Myslím si, že vaše myšlenka Aiki Insights vyplní jistou mezeru. Aiki Insights a způsob, jakým se rozvinou, je podle mě skvělý prostředek, jak zaplnit mezeru, kterou máme v dnešních bojových uměních.
M: Děkuji. Jsem nadšený z Aiki Insights a hodnoty, kterou mohou nabídnout studentům Aikido. Sensei, můžete se podělit o nějaké myšlenky, jak se může student ujistit, že si pěstuje to nejlepší nastavení mysli pro trénink, že když jde na tatami, tak cvičí plně svou myslí-tělem-duchem?
JS: Já jsem ze staré školy a věřím, že je potřeba prostě pustit se do toho a dělat to – ať už je to cokoli – prostě to dělat. Stanete se dobrými v něčem tím, že to budete dělat. Pokud se chcete stát dobrými v Aikido, děláte Aikido. Nejen, že pak máte lepší fyzickou kondici, ale čím více ho děláte, tím více jste při něm uvolnění. Čím více ho děláte, tím jistější si jste a tím více se naučíte. Takže nejde jen o fyzickou kondici, ale také o tu mentální. Je to rovněž otázka budování sebevědomí. Když začnete trénovat Aikido, dáváte do toho hodně úsilí. Když jste v něm dobří, tak už to tolik úsilí nestojí. O tom umění v podstatě je. Není důležité, kolik energie do něho vložíte, ale naopak kolik energie nepoužijete. Takže já si myslím, že pokud chcete být v něčem dobří, tak to musíte dělat. Mnoho lidí o Aikido mluví. Mluví o tom, co četli, co viděli, čeho chtějí dosáhnout. Je opravdu zajímavé, že jeden z mála lidí, kteří nikdy nemluví o filozofii Aikido nebo o jeho konceptech, je můj strýc. A přitom je ztělesněním toho, o čem tu teď mluvíme. On žije to, o čem jiní lidé mluví, a tím pádem o tom mluvit nepotřebuje. Říká se: „Mluvíme o tom, co chceme. Jsme to, co děláme.“ Myslím, že to je velmi dobrá analogie. Takže když říkáte: „Chci dělat tohle a tamto.“, mluvíte o tom, k čemu aspirujete. To čím jste je to, co děláte právě teď.
M: Skvělé! Sensei, opravdu se cením vašeho času. Děkuji. Máte nějakou poslední myšlenku na závěr, o kterou byste se rád podělil?
JS: Ano. Mnoho lidí říká, že prožívám sen. A ano, já skutečně žiju sen. Já žiju sen díky lidem kolem mě, kteří mi pomohli ten sen žít. Toto dojo (Heidelberg) a Springvale by nikdy nebyly možné bez širší Aikido komunity. A nejde jen o lidi, kteří cvičí, ale také o jejich rodiny, přátele, tuto širší komunitu. Každý přispěl svým dílem k tomu, že tato dvě místa existují. Chci, aby dojo bylo „lesem“ v této „betonové džungli“. Chci, aby děti, až budou procházet tři ulice odtud, ukázaly směrem sem a řekly: „Tam je to dojo.“ Když někdo pojede autem a bude promýšlet trasu, aby si řekl: „Pojedu kolem dojo.“ Chci, aby dojo bylo orientačním bodem, stabilním opěrným bodem. A všichni přispěli k tomu, že je to možné. Neříkám, že pomohli mně udělat to možným, říkám, že pomohli udělat to možným. A za to jsem neskonale vděčný. To umění, které děláme, je obtížné. Ale není to moje umění, patří každému, kdo trénuje. Toto dojo nepatří mně, patří každému, kdo tady kdy trénoval, trénuje a bude trénovat. Vy máte podíl na tomto dojo, vy máte podíl na kultuře, kterou je Shudokan, vy máte podíl v tomto umění, kterým je Aikido, a je vaše, ne moje. Já jsem jenom správce.